Způsoby sterilizace lékařských nástrojů a zdravotnického materiálu

 

Sterilizace a dezinfekce – podobnosti a rozdíly

Sterilizace = odstranění všech mikroorganismů z prostředí, jež sterilizujeme.

• Sterilizace je zpravidla účinnější než dezinfekce.
• Dnes jsou používanější fyzikální postupy více než chemické.

Dezinfekce = přerušení cesty šíření nákazy a odstranění původce infekce.

• V současnosti jsou rozšířenější spíše chemické postupy.
• Někdy je chemická dezinfekce účinná až tak, že výsledek představuje sterilita dezinfikovaného. Tento stupeň dezinfekce se používá, pokud nejde předměty sterilizovat.

Význam a metody sterilizace v lékařství

Sterilizací myslíme škálu činností, které vedou v daném prostředí k odstranění či usmrcení všech životaschopných mikroorganismů. A to včetně rezistentních spor, mikroskopických hub, vývojových stádií protozoí či případně helmintů. Sterilizace zahrnuje řadu metod, jimiž ji lze vykonat. Na začátku však stojí řádná příprava. Pojďme si obojí přiblížit.
 

Předsterilizační příprava

Jejím úkolem je dodat čistý, suchý, funkční a zabalený lékařský materiál připravený k následné sterilizaci. Příprava zahrnuje:

• Dekontaminaci = odstranění mikroorganismů z prostředí, povrchů i nástrojů. Alternativou je dezinfekce = zneškodnění patogenů dezinfekčními prostředky.
• Mechanickou očistu – probíhá za pomocí strojů jako čistící stroje, tlakové pistole, ultrazvukové čističky a jiné.
• Oplach pitnou či destilovanou vodou.
• Vše zakončuje řádné osušení a uložení do sterilizačního obalu.

A. Chemická sterilizace

Prvotní typ, který se dnes využívá tam, kde nelze sterilizovat fyzikálními metodami. Sterilizačním médiem jsou zpravidla plyny ethylenoxidu a formaldehydu v předepsaném složení a množství. Ethylenoxid a formaldehyd sterilizace v současnosti zastarávají. A to z důvodu toxicity ovlivňující kvalitu zdraví i životního prostředí. Dále zmiňme vysokou náročnost na obsluhu a ekonomickou stránku provozu.

✔️ Sterilizace ethylenoxidem

Využitelná pro sterilizaci termolabilního zdravotnického materiálu a jemných nástrojů jako šicí materiál a oční skalpely. Plynná směs ethylenoxidu působí v podtlaku nebo přetlaku v rozmezí teplot 37–55 °C při parametrech stanovených výrobcem.

Ethylenoxid sterilizace – výhody a nevýhody

Dobře penetruje membrány většiny plastických hmot, proto lze sterilizovat předměty do nich balené.	Balení prodlužuje dobu sterilizace.
Sterilant s širokospektrálním účinkem.	Těkavá kapalina, jejíž páry jsou toxické.
	Vysoké náklady na sterilizační zařízení.

1. Sterilizace směsí ethylenoxidu a inertního plynu

   Sterilizátor funguje pod vyšším tlakem než atmosférickým. Využívá ethylenoxid a inertní plyn. Provoz je oproti čistému ethylenoxidu dražší vzhledem k nákladům na zdrojovou směs.

2. Sterilizace čistým ethylenoxidem

   Sterilizátor funguje pod nižším tlakem než atmosférickým. Využívá čistý ethylenoxid, jehož výhoda tkví především v bezpečnosti. Pokud se cokoliv stane, do ovzduší neuniká inertní plyn. Při sterilizaci se dosahuje nižších koncentrací, čímž se prodlužuje její doba.

✔️ Sterilizace formaldehydem

Probíhá působením plynné směsi formaldehydu s vodní párou za teploty 60–80 °C a podtlaku až -90 kPa. Při obsluze sterilizátoru se postupuje dle návodu výrobce. Důležitá je odvětrávací perioda ve vztahu k čistotě pracovního ovzduší.

Formaldehyd sterilizace – výhody a nevýhody

Vhodná ke sterilizaci lékařských pomůcek z termoplastů a drobných kovových nástrojů.	Formaldehyd je toxický při požití, při kontaktu s kůží i vdechování.
	Má korozivní účinky, nemá penetrační schopnosti a působí jen povrchově.

 

B. Sterilizace ozónem

Ozón lze použít díky jeho vlastnostem účinného oxidačního činidla. Oxidací je schopen odstranit chemické sloučeniny a zničit patogenní mikroorganismy. Používá se také k dezinfekci vody. Ta totiž obsahuje řadu mikrobiologických kontaminantů inaktivovatelných nebo rozložitelných právě ozónem.

Sterilizace ozónem – výhody a nevýhody

Velmi účinná alternativa ke sterilizaci UV zářením nebo chlorem.	Ozón při vysokých koncentracích způsobuje bolesti hlavy, nucený kašel a dráždí spojivky.
Ozón se hodí ke sterilizaci ordinací, pokojů, likvidaci plísní, odstranění zápachu.
Je schopen zlikvidovat i patogeny rezistentní na aplikaci chloru.

 

C. Sterilizace zářením

Eliminaci buněk mikroorganismů na površích, předmětech či jiných plochách lze vykonávat taktéž za pomocí záření.

Sterilizace zářením – výhody a nevýhody

Sterilizované předměty nevykazují zbytkové sekundární záření.	Aplikovatelné jen pro dekontaminaci relativně lehce znečištěných předmětů.

✔️ Sterilizace ionizujícím zářením, gama sterilizace

Využívá se při sterilizaci lehce kontaminovaných předmětů. Jedná se třeba o zdravotnické potřeby z pryže a plastů, včetně injekčních stříkaček, kanyl a některých transplantátů. Sterilizace probíhá gama zářením pronikajícím i skrze obaly. Nehodí se ale pro předměty kontaminované biologickým materiálem.

✔️ Sterilizace UV zářením

K doplňkové dekontaminaci relativně čistých a prázdných pracovních ploch v bezpečnostních boxech či aseptických provozech. Dosah paprsků při mikrobicidním působení neproniká do hloubky, většinou jen do 30–50 cm.

✔️ Sterilizace ultrazvukem

Uplatní se při čištění dutých nástrojů před samotnou sterilizací. Ultrazvuk odstraňuje nečistoty z drobných otvorů a dutin procesem kavitace. Ten je efektivní pro eliminaci přilepených nečistot, nemá ale zaručený devitalizační účinek na mikroorganismy.
 

D. Fyzikální sterilizace

Využívá fyzikální postupy k zajištění sterility materiálů a předmětů. Na rozdíl od chemické sterilizace, která spoléhá na dezinfekční chemikálie, se opírá o následující způsoby – vlhké teplo, proudící horký vzduch či plazmu. Fyzikální sterilizace je bezpečná, účinná a šetrná. Proto se v současnosti uplatňuje ve zdravotnictví, laboratořích a průmyslu nejvíce.

✔️ Sterilizace vlhkým teplem

Ničí mikroorganismy kombinací tepla a vlhkosti. Vlhké teplo je efektivnější než suché. Lépe totiž proniká do buněk a eliminuje je. Tato metoda se tak považuje za jednu z nejúčinnějších – typicky při sterilizaci chirurgických operačních nástrojů, některých plastových materiálů a předmětů z kovu, skla, keramiky, textilu či gumy. Ani vlhké teplo ale není 100% – nedoporučuje se na tepelně labilní materiály i ty, které může vlhkost poškodit.

Nejběžnější zařízení pro sterilizaci vlhkým teplem, označovaným i jako parní sterilizace, představuje autokláv. De facto jde o hrnec používající páru pod vysokým tlakem. Standardní cyklus sterilizace zdravotnického materiálu v tomto parním sterilizátoru obvykle zahrnuje zahřátí na 121–134 °C po dobu 15–60 min, a to dle typu a objemu sterilizovaného materiálu.

✔️ Sterilizace horkým vzduchem

Ideální pro odolné a termolabilní materiály bez vody. Není tudíž zcela vhodná pro vosky, oleje, tuky, ale i křehké sklo či porcelán. Samostatné téma stanoví horkovzdušná sterilizace a teplota. Využívá se rozmezí 160–180 °C. Při 160 °C se sterilizuje např. dřevo, textil, korek, vata, papír. Při 180 °C se do 5 min zničí téměř všechny nesporulující mikroby. Nejodolnější vůči suchému teplu jsou bakteriální spory. Zlikvidují se za 15 min při 180 °C.

Jako každý způsob, i tento má svou nevýhodu. Při sterilizaci horkým vzduchem trpí sterilizovaný materiál. Mění své vlastnosti a vzhled.

✔️ Sterilizace plazmou

Sterilizace lékařských a zdravotnických materiálů plazmou je moderní metoda spoléhající na jednoduché chemické procesy. Ve sterilizátoru se působením elektrického napětí či vysokofrekvenčních vln vytváří elektrické pole. Až pak vzniká nízkoteplotní plazma. Sterilizační médium představuje silné oxidační činidlo peroxid vodíku. Ten sám k likvidaci patogenů nestačí. Když však na něj působí právě plazma, vzniknou vysoce reaktivní částice.

Plazmová sterilizace má řadu plusů. Probíhá za nízkých teplot 35–50 °C. Lze tedy sterilizovat i materiály citlivé na teplotu. Plazma navíc proniká jen do tenké vrstvy materiálu a neovlivňuje tak jeho vlastnosti. Sterilizace se uskutečňuje při nízké vlhkosti, takže korozivní a fyzikální účinky se rovněž vylučují. Touto metodou nelze sterilizovat pouze předměty z celulózy, tekutiny či materiály, které narušují oxidační činidla.
 

Zásady sterilizace

1. Konkrétní metoda sterilizace se vybírá v souladu s doporučením výrobce jednotlivých lékařských nástrojů, pomůcek a materiálů.

2. Ty se sterilizují až po řádné předsterilizační přípravě.

3. Zdravotnické předměty se vkládají do náležitého sterilizačního obalu i komory způsobem, který umožňuje co nejlepší pronikání sterilizačního média.

4. Obaly s vysterilizovanými předměty se označují datem sterilizace a expirace, kódem pracovníka zodpovědného za jejich neporušení a kontrolou procesového testu.

• Jednorázové obaly (papírové, polyamidové, kombinované) jsou opatřené procesovým testem, zatavují se svarem širokým min. 8 mm či 2 x 3 mm, není-li vzdálenost svarů od sebe více než 5 mm. Nebo se zatavují lepením originálního spoje na obalu.
• Opakovaně používané obaly (kazety, kontejnery) – na každý pevný sterilizační obal se musí umístit procesový test.

5. Každý sterilizační cyklus je nutno zdokumentovat – datem, druhem sterilizovaného materiálu, jménem a podpisem osoby, která sterilizaci provedla.

6. Vysterilizované předměty se skladují následujícím způsobem:

• volně s krátkou expirační dobou,
• jsou chráněny v uzavřené skříni, zásuvce či jiném obalu s delší expirací,
• pro dlouhodobou expiraci se používá dvojitý obal vkládaný po sterilizaci do uzavíratelného skladovacího obalu,
• pro lepší manipulaci se sterilním materiálem lze ve výjimečných situacích použít podávkové kleště uchovávané na sucho v toulci, přičemž výměna podávek a toulce se musí provádět min. 1x za 8 h.

7. Obaly s vysterilizovaným materiálem se převáží v uzavřených přepravkách nebo skříních, které je chrání před znečištěním či poškozením.
 

Kontrola účinnosti sterilizačních přístrojů

Za kontrolu účinnosti je zcela odpovědný provozovatel.

Kontrola sterilizace se provádí

a) Biologickými systémy

1. V případě nových a opravených přístrojů před zahájením používání.
2. Pokud nastanou okolnosti vedoucí k pochybnostem o sterilizační účinnosti.
3. Při pravidelných kontrolách.

b) Nebiologickými systémy

1. Chemické testy procesové rozlišují materiál připravený ke sterilizaci a již sterilizovaný.
2. Chemické testy sterilizace jsou určené k průkazu splnění všech parametrů cyklu. Vkládají se tam, kde sterilizační médium proniká nejhůře.
3. Bowie-Dick testy

 c) Fyzikálními systémy

1. Vakuové testy
2. Ukazovací nebo zapisovací aparatury pro měření teploty

Jak vidíme, sterilizace lékařských nástrojů a pomůcek je základním pilířem v každodenní praxi zdravotníků. Od chemie přes autoklávování až po plazmovou sterilizaci – každá metoda má specifické využití a význam. Klíčem je jejich správné používání a neustálé vzdělávání, což napomáhá k lepší ochraně pacientů a personálu. Doufáme, že tímto článkem jsme k ní alespoň částečně přispěli.